Jak poprosit anděla strážného o pomoc, když je těžko

Každý z nás má podle staré víry svého anděla strážného. Ne jako postavu z obrázku nad dětskou postýlkou, ale jako tichou přítomnost, která je u nás od začátku. Většina lidí si na něj vzpomene, až když je zle. A to je v pořádku. Andělé prý nepočítají, kolikrát jsme zapomněli. Počítají jen to, že jsme se ozvali.

Nepotřebujete zvláštní slova

Lidé se často ptají, jestli existuje správná modlitba nebo formule. Neexistuje. Generace žen před námi prosily anděla vlastními slovy, při vaření, při cestě z práce, u dětské postele. Anděl nepotřebuje krásnou větu. Potřebuje upřímnost. Stačí říct: pomoz mi, nevím, jak dál. To je celá modlitba.

Jak na to, když je opravdu těžko

• Najděte si tichou chvíli. Nemusí to být kostel ani svíčka. Koupelna, zastávka, lavička v parku. Kdekoliv, kde na vás pět minut nikdo nemluví.
• Řekněte to nahlas nebo šeptem. Myšlenky se rozbíhají, vyslovená slova drží pohromadě.
• Buďte konkrétní. Ne „ať je všechno dobré", ale „potřebuju zvládnout zítřejší rozhovor" nebo „potřebuju sílu vstát z postele".
• Poděkujte předem. Ne proto, že by to byla podmínka, ale protože vděčnost mění to, jak se cítíme.

Jak poznáte, že prosba došla

Málokdy přijde zjevení. Častěji to bývá drobnost. Zavolá někdo, na koho jste právě myslela. Najdete pírko na cestě. Přijde písnička, která se k vaší situaci až podezřele hodí. Nebo se vám prostě druhý den ráno dýchá o trochu lépe. Andělé prý mluví tiše, aby nás nevylekali. Proto je potřeba se naučit poslouchat.

Prosba za druhé

Svého anděla můžete poprosit i za někoho jiného. Za dítě, které má zkoušku, za kamarádku v nemocnici, za rodiče, kteří stárnou. Stará víra říká, že prosba za druhé má zvláštní sílu, protože v ní není nic pro nás. A často je to jediné, co v těžké chvíli můžeme udělat. Není to málo.

Chcete vědět, co vám váš anděl vzkazuje dnes? V našich andělských věštbách na vás čeká vzkaz, stačí si vybrat.